Vídeňský valčík v moshpitu marnosti
Vídeň je jiná. To alespoň tvrdí městský marketing, a kdo se v sobotu v poledne prodírá čestným nádvořím Schönbrunnu, ví: Vídeň je především hlučná, plná a jedno obrovské muzeum selfie. Právě zde nastupují Ratlehole se svou nejnovější nahrávkou "Franz and Sissi - Back To Schönbrunn". Kde jiné kapely romantizují imperiální minulost nebo ji tupě dekonstruují, volí toto evropské virtuální metalové kombo cestu totální satirické nadsázky. Skladba je akustická demoliční koule servírovaná s úsměvem – ozdobená šlehačkou a dvojšlapkou. Je to soundtrack pro ten moment, kdy si uvědomíte, že císařská nádhera je už jen kulisou pro globální turistický stream.
Už úvod nebere zajatce. Zrádně jemný houslový motiv, který připomíná novoroční koncerty, je brutálně rozřezán riffem, jenž je suchý jako tři dny stará kobliha. Ratlehole zde dokazují svůj jemný cit pro dynamiku. Vědí přesně, kdy musí obsloužit kýč, jen aby ho o vteřiny později zadupali do země hřmícími bicími. Produkce je přitom překvapivě transparentní; každý nástroj má v mixu své místo, což při hustotě aranží – symfonické prvky se setkávají s thrashovými vlivy – není samozřejmostí.
Impérium vrací úder – ale jinak
Textově se pohybujeme na tenké hranici mezi nostalgií a dystopií. "Schönbrunn, Glühwein und an Kaiserschmarrn - wie habe ich das geliebt" zní zpočátku jako typická vínem opojená vídeňská melancholie. Ale zlom následuje okamžitě. "Tourists crowd like locusts" (Turisté se tísní jako kobylky) jsou ústředním obrazem písně. Ratlehole tematizují odcizení historického místa. Císař se vrací, ale nenachází lid, který by mu holdoval, nýbrž masu, která ho sleduje přes "magic glass" (smartphony). Tato metafora sedí. Neonové uniformy, o kterých text mluví, jsou funkčním oblečením moderních poutníků, kteří nepřišli kvůli historii, ale kvůli dokonalému místu pro Instagram.
Hudebně kapela podtrhuje tento shon změnami tempa, které se rovnají bičování. Refrén "Gloriette burns – the sky turns red" je hymna, která by naživo (pokud se virtuální hudebníci někdy postaví na skutečné pódium) měla zajistit absolutní eskalaci. Zde splývá klasický heavy metal s téměř operetní dramatičností. Je to tento specifický "Comedy Metal" přístup, který Ratlehole zdokonalili: Hudba je řemeslně hodná brát vážně, obsah však s mrknutím oka boří očekávání.
Vizuální anarchie: Císař František v laserové bouři
Pojďme k vizuálnímu srdci tohoto vydání. Hudební video je ukázkovým příkladem toho, jak nechat srazit historickou přísnost s digitálním šílenstvím. Vidíme protagonisty jako 3D animované postavy, které klopýtají hyperrealistickým, ale zcela přehnaným Schönbrunnem roku 2025. Kontrast nemůže být tvrdší: Elegantní Sissi a stoický František Josef, uvězněni ve světě selfie tyčí a neonových světel. Obzvláště silná je scéna, ve které Gloriette není osvětlena sluncem, ale absurdní laserovou show, zatímco kapela – nebo lépe řečeno její avataři – hraje na střeše.
Právě tento vizuální jazyk posouvá píseň na další úroveň. Ratlehole využívají možností animace k věcem, které by při reálném natáčení v lokalitě světového dědictví nikdy nebyly povoleny. Ohňostroj nad Neptunovou kašnou, zatímco císař hraje na vzdušnou kytaru? V realitě byrokratická noční můra, zde vizuální svátek. Než se ponoříme hlouběji do kulturní analýzy, musíte tuto podívanou vidět, abyste plně pochopili tu ironii:
Podívejte se, jak monarchie naráží na modernu:
Mezi vídeňským humorem a metalovým riffem
Po vizuálním overkillu stojí za to podívat se na kulturní složku. Proč tato píseň funguje právě ve Vídni tak dobře? Protože Vídeň je město, které miluje svou vlastní morbiditu a pompéznost, ale zároveň na ni nadává. Ratlehole zachycují toto "brblání" a překládají ho do metalu. Když text prohlašuje "Ignor the noise, the world’s profane!", je to prapůvodní vídeňský ústup do soukromí, do biedermeieru, zatímco venku hoří svět. Jenže tady nehoří svět, ale zuří turistické šílenství.
Členové kapely – především fiktivní postavy Lex Alpen a Vera Vale – přitom jednají s přesností, která by slušela mnoha skutečným kapelám. "Fast Waltz of Madness" není jen text, ale rytmický základ písně. 3/4 takt je stále znovu naznačován, jen aby byl následně přejet 4/4 dupákem. To je hudební satira na nejvyšší úrovni: Valčík není citován, aby se líbil, ale aby podtrhl absurditu situace.
Závěr ve zlatě a oceli
Je "Back To Schönbrunn" pouhý vtip, nebo vážná hudba? Odpověď zní: Obojí, a právě to ji dělá tak dobrou. Ratlehole dokazují, že Comedy Metal nemusí být hloupý. Kompozice je hutná, texty jsou chytřejší, než se na první pohled zdá, a produkce pořádně tlačí. Pro fanoušky kapel jako Nanowar of Steel nebo i divadelních momentů Ghost je tato skladba lahůdkou.
Vídeň má novou hymnu, i když takovou, kterou si představitelé města možná nevytisknou na své reklamní plakáty. Ale možná je právě to ta nejupřímnější milostná deklarace tomuto městu: Brát ho takové, jaké je – hlučné, přeplněné, ale v jádru stále majestátní a trochu bláznivé. Císař František by se asi obracel v hrobě, ale jen proto, aby si vyklepával rytmus.
