Pot, frustrace a nečekaný zrod hymny
V životě jsou ty specifické momenty, kdy se čistá frustrace a nepřikrášlená realita všedního dne střetnou a zažehnou kreativní jiskru, kterou už nelze zastavit. Přesně takový moment byl zárodkem nejnovějšího hudebního mistrovského díla od Reetoxa. Píše se docela obyčejné, možná trochu příliš šedivé ráno v posilovně na melbournském předměstí Richmond. Frontman Jason McKee se trápí na běžeckém pásu, sužován těžkou kocovinou a naléhavou, až zoufalou touhou dostat se konečně zase do formy. Vzduch je dusný, pot teče proudem a motivace se drží v úzkých mezích. Je to scénář, který mnozí z nás znají až příliš dobře, boj s vlastní leností, který však měl v tento den nabrat zcela nečekaný obrat.
Hned vedle něj se na sousedním běžeckém pásu usadí chlápek, který ztělesňuje absolutní klišé povrchního, sebestředného návštěvníka posilovny. Hora svalů, která zabírá prostor nejen fyzicky, ale i akusticky. Bez jakýchkoli zábran začne tento muž hlasitě chvástat o ženách, se kterými už měl v posilovně intimní poměr. Ale to není vše: jeho monology se neustále točí kolem zůstatku na jeho bankovním účtu a jeho působivé sbírky kabrioletů. Pro Jasona McKeeho, který má kocovinu a už tak trpí, je toto neustálé verbální bombardování absolutním mučením. Ten chlápek je prostě příliš obrovský a svalnatý na to, aby ho člověk mohl jednoduše umlčet. Jste nuceni poslouchat a vstřebávat tu toxickou maskulinitu a bezbřehý narcismus.
Ale právě v této bezvýchodné, nervy drásající situaci se stane to magické, co tvoří skutečné umění. Z ničeho nic, uprostřed rytmu bzučících běžeckých pásů a prázdných řečí souseda, se v Jasonově hlavě zformuje melodie, text, celá píseň. Inspirace udeří jako blesk. Místo aby se dál rozčiloval, náhle přeruší trénink, téměř v panice běží ke své skříňce a spěšně nazpívá čerstvě zrozený nápad do svého smartphonu. Je to zrod skladby 'Demand Perfection', tracku, který zachycuje absurditu tohoto setkání a mění ji v brilantní, drsnou rockovou hymnu. Tento příběh vzniku je tak autentický a hmatatelný, že z reproduktorů doslova slyšíte kapat pot a hněv.
Nemilosrdný hon za bezchybným ideálem
Když se intenzivně ponoříte do textu 'Demand Perfection', odhalí se vám hluboká a zároveň cynická konfrontace s hodnotami naší moderní společnosti. Refrén 'Got money I demand perfection' není jen pouhým opakováním, ale mantrou, která nám nemilosrdně nastavuje zrcadlo. Zachycuje podstatu muže na běžeckém pásu, ale i celé generace, která věří, že finanční bohatství si automaticky kupuje právo na absolutní bezchybnost u svého protějšku. Je to svět, ve kterém jsou lidé degradováni na trofeje, kde jsou křivky na správných místech a bezchybný vzhled jedinou měnou, která se kromě dolaru ještě počítá. Reetoxa vkládá prst hluboko do této společenské rány a silně tlačí.
Obzvláště fascinující je způsob, jakým píseň tematizuje posedlost mládím. Verše 'No more 1900 girls / No more twentieth century girls' jsou brilantním, až bolestným komentářem k současnému duchu doby. Jde o nenasytnou touhu po novém, mladém, neopotřebovaném. Ženy 20. století jsou metaforicky vyřazovány, protože už neodpovídají hypermodernímu obrazu dokonalosti formovanému sociálními sítěmi. Jason McKee zde klade zásadní otázku, která dalece přesahuje hranice posilovny: Co se vlastně stane se zbytkem z nás? Co lidé narození v 70., 80. nebo 90. letech? Stali se v tomto krásném novém světě, kde záleží už jen na 21. století, najednou bezcennými?
Text si obratně pohrává s rozporem mezi vlastní nedokonalostí a mocí peněz. 'Im Not much to look at but my bank got em lookin' je verš tak brutálně upřímný, že vám z něj téměř vyrazí dech. Protagonista písně, inspirovaný chvástalem z posilovny, si je přesně vědom svých vlastních vizuálních nedostatků. Ví ale také, že jeho bohatství činí tyto vady v očích povrchní společnosti neviditelnými. Je to hluboce smutný, ale realistický obraz lidských vztahů, který je zde vykreslen. Láska a náklonnost jsou nahrazeny transakcemi, kde bankovní účet diktuje atraktivitu. Reetoxa balí tuto hořkou pilulku do hudebního hávu, který je tak strhující, že byste tíhu tématu mohli téměř přehlédnout, kdybyste neposlouchali pozorně.
Zemitý zvuk s nádherně ostrými hranami
Hudebně je 'Demand Perfection' absolutním triumfem a působivě dokazuje, proč Reetoxa patří k těm nejzajímavějším interpretům, kteří k nám v současnosti z Austrálie znějí. Zvuk je zemitý, neuhlazený a prostoupený syrovou energií, která v dnešní, často přeprodukované hudební krajině bolestně chybí. Nejsou tu žádné vyžehlené popové prvky, žádné umělé filtry, které by zaoblily rohy a hrany. Místo toho kapela přináší upřímný, ručně dělaný rock, který míří přímo na komoru. Kytarové riffy jsou špinavé a hnací, připomínají slavné časy alternativního rocku, ale zároveň přinášejí zcela osobitý, moderní nádech, díky kterému je píseň nezaměnitelná.
Vokální projev Jasona McKeeho je absolutním srdcem tohoto tracku. On prostě jen nezpívá, on ta slova doslova plive, hnán směsí opovržení, ironie a špetky sebeironie. Jeho hlas má ten nádherně podivný charakter, který se perfektně hodí k absurdnímu příběhu vzniku písně. V každé jednotlivé slabice z něj slyšíte tu kocovinu, frustraci a náhlé osvícení u skříňky v posilovně. Je to právě tato nedokonalá dokonalost v jeho hlase, která posluchače okamžitě vtáhne. Nesnaží se znít jako klasický, uhlazený rockový zpěvák, ale zůstává věrný sám sobě a příběhu. Právě tato autenticita dělá 'Demand Perfection' tak neuvěřitelně silnou.
Rytmická sekce odvádí také skvělou práci. Bicí neúprosně ženou píseň kupředu, skoro jako by napodobovaly monotónní, ale neustálé bzučení běžeckých pásů v posilovně. Basa k tomu pumpuje groove, který jde hluboko do nohou a nevyhnutelně nutí posluchače pokyvovat hlavou. Je to zvuk, který by naživo fungoval stejně velkolepě v malém, zpoceném klubu jako na velkém festivalovém pódiu. Reetoxa dokázali zachytit energii okamžiku a přelít ji do hudebního aranžmá, které je navzdory své podivnosti extrémně chytlavé. Refrén se okamžitě vryje do paměti a tvrdošíjně se odmítá vytratit. Skutečný ušní červ, který však nikdy nepůsobí lacině nebo vypočítavě.
Mezi bankovním účtem a skutečnou lidskou podstatou
Dalším geniálním tahem písně je bridge, ve kterém jsou desetiletí doslova odmítána: 'Born In the 70s - no ! Born in the 80s - no ! Born in the 90s - no ! No ! No ! No ! No !'. Tato pasáž je nejen hudebně absolutním vrcholem, který stupňuje napětí do nezměrných výšin, ale i obsahově brilantním komentářem ke konzumní společnosti. Vše, co dosáhlo určitého věku, je kategoricky odmítnuto. Je to výkřik proti věkové diskriminaci, zabalený do arogantní perspektivy antagonisty. Jason McKee využívá tyto verše k odhalení naprosté absurdity tohoto myšlení. Vehemence, s jakou se opakuje 'No!', podtrhuje ignoranci a emocionální prázdnotu postavy, která je zde portrétována.
Otázka, která se vznáší nad celým dílem, je stará jako lidstvo samo, ale zde je položena v osvěžujícím novém kontextu: Jsou peníze opravdu tak důležité? Ve světě muže na běžeckém pásu je odpověď jasné, jednoznačné ano. Peníze mu kupují iluzi dokonalosti, kupují mu pozornost bezchybných žen, dovolují mu nosit slunce jako klobouk, zatímco křižuje ulice s otevřenou střechou. Reetoxa však nenechává nikoho na pochybách, že tento způsob života je nakonec prázdný a bezvýznamný. Verš 'She lets me snort off her curves in my bed room' ukazuje absolutní morální úpadek a dekadenci, které jdou ruku v ruce s tímto bezbřehým bohatstvím. Je to život v excesu, kterému však chybí jakákoli skutečná lidská podstata.
Tím, že Jason McKee kreslí tyto extrémní obrazy, nutí posluchače k sebereflexi. Všichni jsme součástí této společnosti, všichni jsme denně konfrontováni s nerealistickými ideály krásy a neustálým tlakem na to být úspěšní a bohatí. 'Demand Perfection' je hudební budíček, který nám připomíná, že skutečné hodnoty nelze najít na bankovním účtu. Píseň je hymnou pro všechny ty, kteří nejsou dokonalí, kteří mají své mouchy, kteří se možná narodili v 70., 80. nebo 90. letech a kteří se odmítají podřídit diktátu povrchnosti. Je to rebelský akt, zabalený do tří a půl minuty toho nejlepšího rokenrolu.
Neobroušené mistrovské dílo moderní rockové hudby
Závěrem lze říci, že Reetoxa s 'Demand Perfection' dodali absolutní mistrovské dílo. Je vzácné, aby píseň fungovala na tolika úrovních současně. Nabízí strhující, taneční hudební obal, který okamžitě padne do ucha, a zároveň přináší text, který je hluboký, společensky kritický a prostoupený nádhernou, temnou ironií. Skutečnost, že tento brilantní nápad vzešel z tak banální a frustrující každodenní situace, dělá celou věc jen sympatičtější a autentičtější. Jason McKee dokázal, že je nejen vynikající hudebník, ale také bystrý pozorovatel svého okolí, který dokáže proměnit každodenní šílenství ve velké umění.
My v Soundnexu už jsme měli na stole několik písní od Reetoxa a vždy nás znovu překvapili svou osobitostí. Ale s tímto trackem překonali sami sebe. Zvuk je tak jedinečný, tak zemitý a upřímný, že se mu prostě nelze vyhnout. Nejsou tu žádné umělé přísady, žádné shnilé kompromisy. Tohle je rocková hudba ve své nejčistší, nezkrocené podobě. Kapela našla mezeru, ve které může zcela svobodně fungovat, daleko od omezení mainstreamu, a právě to ji činí tak neuvěřitelně cennou pro současnou hudební scénu. Odvažují se být divní, odvažují se být nepohodlní a jsou za to odměněni zvukem, který je naprosto nezaměnitelný.
Pro nás není pochyb o tom, že 'Demand Perfection' si zaslouží plný počet bodů. Deset z deseti bodů zde není jen číslo, ale vyjádření našeho nejhlubšího obdivu k hudebnímu dílu, které přesvědčí od první do poslední sekundy. Reetoxa napsali hymnu pro nedokonalé, zúčtování s šílenstvím naší doby, a udělali to s groovem, který nás bude ještě dlouho provázet. Kdo uslyší tuto píseň, zaručeně se příště v posilovně podívá na lidi na sousedních běžeckých pásech jinýma očima. Velkolepý počin kapely, o které v budoucnu doufejme ještě hodně uslyšíme.
